Babi, kolik vlastně ti je let?
--------------------------------------------------
Ani bych netušila, že už jsem tak "starý"
pamětník
Jednou večer si babička s vnukem povídala o
současném životě.
Najednou se vnuk zeptá babičky: "Babi,
kolik vlastně ti je let?"
Babička odpovídá: "Nech mě chvíli
přemýšlet..!!
Narodila jsem se před televizí, kopírkou,
kontaktními čočkami, antikoncepčními pilulkami.
Nebyly policejní radary, kreditní karty,
laserové paprsky.
Ještě nevynalezli klimatizaci, ani sušičky,
oblečení se vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo.
Člověk nebyl na Měsíci, neexistovala trysková
letadla.
Vdala jsem se za tvého dědečka, žili jsme
spolu, v každé rodině byla matka a otec.
Muži nenosili náušnice.
Narodila jsem se před počítači, paralelním
studiem a skupinovou terapií.
Lidé nechodili na preventivní prohlídky, nýbrž
je lékař dle potřeby posílal na krev a moč.
Dokud mi nebylo 18 let, oslovovala jsem
každého muže ´Pane´ a ženu´Paní´ nebo´Slečno´.
Když v té době žena nastoupila do tramvaje
nebo do autobusu, děti a mladí lidé spěchali,
aby jí uvolnili místo.
Pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu.
Na schodech se ženám přenechávala strana u
zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první.
Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by přitom
nepovstali, pokud v okamžiku, když vstoupila, seděli.
Vstávali od stolu pokaždé, když vstala žena, i
kdyby to bylo pouze na okamžik.
Muži nám otevírali dveře a pomáhali při
odkládání kabátů.
Dívky znamenaly pro svou rodinu čest.
Náš život se řídil střízlivým uvažováním,
úctou ke starším lidem, chováním dle zákona,
naplňovalo ho plodné soužití s ostatními a
odpovědná svoboda.
Učili nás rozlišovat dobré a špatné.
Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s
našimi bratry a sestrami a dalšími vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli.
Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o
mobilech.
Neposlouchali jsme stereo nahrávky, FM rádio,
kazety, CD, DVD, a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače, notebooky.
Notebook znamenalo sešit..
Hodinky jsme natahovali každý den.
Nic nebylo digitální, ani hodinky, domácí
spotřebiče neměly světelné displeje.
Když už mluvíme o strojích, nebyly ani
bankomaty, mikrovlnné trouby, budíky s rádiem. Nemluvě o videorekordérech a
videokamerách apod...
Neexistovaly digitální ani barevné fotografie,
jen černobílé, a na jejich vyvolání se čekalo nejméně tři dny.
Made in Korea či Vyrobeno v Číně nebo v
Thajsku ani neexistovalo.
Neslyšeli jsme o" Pizza", Mc Donaldu
nebo o instantní kávě.
V obchodě bylo možné koupit něco i za 5 nebo
25 haléřů.
Zmrzlina, jízdenka nebo osvěžující nápoj stál
70 haléřů.
V mé době byla t r á v a něčím, co jsme K O S
I L I, ne kouřili!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!.
Teď mi řekni, kolik si myslíš, že je mi
let."
"Ach, babi... více než 200!"
odpověděl vnuk.
"Ne, miláčku, pouze
šedesát!!!!!???????"
HEZKÉ DNY..
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára